O půlnoci měl Genor sen, že je už ráno a že vstoupil do své pracovny, kde trávíval většinu svého času šťouráním se mezi prsty nohou – na zádech – v nose. Vstoupil – a co spatřil? Seděla tam již na stěně narudlá sluneční zář, kalná, tichá, zlověstná … „Jdeš ven, kurvo!“ rozkřikl se na ni, polekán a rozkacen. Ona však nejen že neposlechla, ale smála se a prohlubovala se jaksi do psychického těla příšerněji. Jako šílený byl by ji mlátil Genor pěstí, ona však trvala na svém místě – a Genor, čelo oblité studeným potem, slyšel, jakoby ze všech koutů vycházející chechtot … Vstal – a přišel k rozumu! Ladislav Klíma:“Skutečná událost seběhnuvší se v Postmortálii”